Díra v zubu? Spíš díra v srdci

10. srpna 2013 v 1:00 | Luky |  Deník
Jau! :( Bolestivé dny... Zdá se, že mám všeho natolik plné zuby, až jsem o jeden dočista přišel, neboť se zdá, (a dá se to celkem s jistotou konstatovat), že z něho skoro nic nezbylo kvůli kazu. Tak dlouho jsem odkládal návštěvu zubaře, až mě k ní donutila dost nepěkná bolest, kterou neutišilo ani reiki, dokonce mě donutila vzít si prášek proti bolesti, což je u mě, u takového zastánce čistě přírodní léčby, nečekané. Jenže než jsem zjistil, kde se dá koupit kostival nebo aspoŇ hřebíček, došlo mi, že je jednodušší koupit si prášky za 15 Kč a nachvíli si ulevit. Je fakt, že už během téměř probdělé noci, mě napadlo, že je asi na obzoru pořádný průšvih, ale to, co pak následovalo u milého zubaře, (zrovna mého návštěvníka z výstavy), mě šokovalo. Pod zubem zřejmě už půl roku bujel zánět, nerv odumřel a korunka byla průsvitná, protože z ní skoro nic nezbylo. Zub se mohl buď zdlouhavě a ne zcela spolehlivě opravovat, což by stálo čtyři tisíce, nebo se taky dal vyrvat. Já nevím, jestli se vám to někdy stalo, ale mně se chtělo brečet. Bylo mi líto toho zubu... Jsem normální? Bylo mi líto těla, které je dokonalé a zázračné, ale já ho systematicky ničím jako bezcenou věc. Protože si nemůžu dovolit vypláznout tolik peněz, nechal jsem si ten zub vytrhnout, ale i přes dvě injekce to dost bolelo kvůli tomu zánětu. Trvalo to navíc déle, protože se ta vyžraná korunka odlomila a v dásni zůstaly jen kořeny. Prosil jsem anděly o pomoc, posílal jsem si reiki jak divý a k ničemu to nebylo. Co mi pomohlo, bylo jméno, na něž jsem se upínal. Jestli chcete vědět, koho opravdu a vroucně milujete, komu vždycky všechno odpustíte, nechte si provést bolestivý zákrok a to jméno, k němuž se budete vzpínat jako k poslední naději, to je ve skutečnosti to nejkrásnější ve vás.
Moje dvoudenní eskapády se zubem jsou malicherné, (i když to pořád trochu bolí, mrcha), ještě to nic není proti vážnějším problémům, ale stačilo mi to, abych se zase trochu "vzpamatoval." Stejně, jako když mi kdysi brali ledvinu a já jsem pak několik měsíců ležel v nemocnici, zoufale vyhlížející jakoukoli návštěvu, když jsem jindy měl hrozné bolesti a pak se ukázalo, že jsem prostě jen nastydl na... řekněme křehkém místě, jako když jsem se jednou celou noc nekontrolovaně třásl a sotva si uvědomoval, co se děje, a to jen z šoku... stejně jako když maminka byla v nemocnici a já jsem šílel strachem... když jsem naposledy držel za ruku umírající babičku... nebo když jsem si kdysi dávno vrazil hračku do oka a oslepnul jsem... rázem zmizely křivdy a hořkost, falešný pocit nezávislosti a zůstala jen láska a prosba o odpuštění. Takové chvíle vás jednoduše přitlučou k přítomnému okamžiku, abyste si zase uvědomili, jakých pokladů jste plní. Každá vteřina s těmi, které milujete, a každá chvilinka, kdy dýcháte, můžete se dotýkat a žít... tak taková chvíle především nemá cenu zlata, protože pro mě je zlato bezcenné. Takové okamžiky jsou nejkrásnějším darem. Hold jsem se tady na Zemi nějak vyskytl a musel jsem přetrpět všechny ty tvrdé zkoušky, tak to asi k něčemu je. Tak si toho vážím, ať už pro ostatní moje existence něco znamená nebo ne.
slzavě váš
Luky
 


Komentáře

1 ivik2 | 14. srpna 2013 v 19:33 | Reagovat

Krásně napsané, moudré a pravdivé

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama