Den šestnáctý: Kam bych se rád podíval nebo přestěhoval

10. srpna 2013 v 0:18 | Luky |  Projekt 25 dní
Zrovna jedu do Zlína odpočinout si od Prahy a napadlo mě, že by nebylo úplně od věci pokračovat v autobiografických snahách. Dnes už napíšeme 16. kapitolu, což už je docela hodně, jen škoda, že jsem Projekt 25 dní nezrealizoval za 25 dní. :D No nic, pojďme odsud pryč, někam, kde si myslím, že je krásně, ale kde ve skutečnosti asi krásně není.
Máme sklon idealizovat si jiné země, ale představte si, že byste slyšeli nějakého Angličana, jak pěje ódy na Česko: "oh, what a beautiful country… All people are kind and helpful, the weather is always more pleasant than here in England. There is such a rich lovely nature there and what about girls? Ummm, not enough words to describe their beauty. And I've heart that 20 years after Velvet revolution their politicians are already wise. Really, go and buy a house there." Co byste na to asi tak řekli… "hmm, chlapče, tak ty se máš na co těšit." Česká republiky je krásná na pohled, lidé odolávají různým ideologickým tendencím… to je tak asi všechno hezké. Hrdí můžeme být hlavně na hystorii. A nebo to tak není? Možná je to jen můj subjektivní pocit, protože jsem zkrátka otrávený.
Někde přece musí být lépe… Co třeba Amerika? No… Kdysi jsem k ní vzhlížel asi jako velká část Čechů, ale teď nevím, jestli se mám Americe smát nebo se jí bát. Vlastně pardon, spíš americké vlády. Z toho, co jsem slyšel a četl, začíná to tam vypadat jako v policejním státě. A ten konzum a sobeckost… devastace přírody… Dobře, tak co třeba Londýn? Atmosféra by mohla být zajímavá, cítit takovou tu anglickost, takové to "your majesty", když na vás dýchne dávná paměť pamětihodností… Ale já si na staré budovi a vysoké sochy sáhnout nemůžu a brzy bych zjistil, že skoro nemůžu dýchat, jak je Londýn chaotický, nervozní a přeplněný. Jeden můj kolega říká, že Praha je v porovnání s Londýnem poklidné městečko. Za to někde na venkově bych chtěl navštívit dům ve viktoriánském stylu s obrovskou prastarou zahradou... Jako z románu Tajemná zahrada. Tak co mě ještě kdy lákalo… Nový Zéland? Ano, tam by se mi asi líbilo. Pokud vím, lidé jsou tam opravdu velmi milí a je tam hodně přírody. Tam bych se jednou rád podíval. A taky do Mexika, tam by mohli být zajímavé, temperamentní holky. Málem bych zapomněl na Irsko… Irsko mě už dlouho velmi přitahuje. Chtěl bych se toulat lesem, vnímat víly a vědomí stromů, povídal bych si s nějakou vílou v lidském těle, která by se zrovna osaměle toulala… Poslechl bych si skutečnou irskou/keltskou hudbu a navštívil bych Lornu Byrne.
Ale já vám nevím… možná je to mou momentální zahořklostí a skepsí, ale poslední dobou se mi zdá, že by to cestování nemuselo být až tak úchvatné. Odjakživa jsem po tom toužil, chtěl jsem procestovat celý svět, ale taky jsem si myslel, že to někde jinde musí být úplně jiné, jako jiný svět… Na Neviditelné výstavě ovšem potkávám hodně cizinců, protože dělám prohlídky i v angličtině, a oni nejsou moc "jiní"… Mluví jiným jazykem, mají trochu jiné hlasy, sem tam nějaké zvyky jsou odlišné, odlišný je trochu pohled na svět… ale jsou to prostě… lidé. Všichni mají nohy a ruce, uši, zuby a plná střeva... někteří jsou milí, někteří jsou tajemní, některé holky jsou sexy, potkáte mezi nimi i vyspělé duše… trochu jinak voní… Taky pravda… asi jsou docela dost jiní… Ale stejně ve městech je milion aut, všude je Mekáč a Kfc… Tak nevím. Řekl bych, že to bude na stejno jako v ˇČesku v tom smyslu, že spíš záleží, jsteli ochotni objevovat něco hezkého nebo ne. Všude to může být ošklivé a nebo zajímavé, záleží, jak se díváte.
zlínsky váš
Luky
 


Komentáře

1 ivik2 | 14. srpna 2013 v 19:42 | Reagovat

Zajímavá úvaha. Ano všude můžeme vidět to hezké. Pokud se tedy opravdu budeme dívat. A pokud si toho hezkého budeme všímat.

2 Michal | 20. srpna 2013 v 17:39 | Reagovat

Luky nadherne pises. Krasny blog.

3 Ajla | 21. srpna 2013 v 14:06 | Reagovat

já se v duchu stěhuju furt někam..ne do ciziny ne, i když zmíněné Irsko, hmmm, nebo taky Bretaň (a nevím proč bych chtěla zrovna tam nebo tam,když  je tam dost často studeno a fouká, často prší, a já jsem teplomil..snad vzpomínky na něco strašně dávno..), ale opravdu vím, že bych v cizině neuměla žít, nedokázala bych se už nikdy naučit jazky natolik, abych si s lidmi popovídala opravdově. A o tylidi mi jde především..Ale stěhuju se  po naší vlasti, v myšlenkách, že třeba někde bude líp, protože to a ono mi tu vadí a ble ble ble..jenže o místě to není. Je to o nás, neb všude můžeme být šťastni i nešťastni

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama