Lorna - anděl jako dárek andělů jednomu anděli

12. dubna 2013 v 22:42 | Luky |  Deník

Přijdu sám sobě legrační, jak po každé, když začínám psát nové sdělení, sedím bezradně nad klávesnicí notebooka a přemýšlím, jak sdělit nesdělitelné. Nakonec to vždy nějak dopadne a já zjistím, že se slova sama řadí v legrační tlačenici a navlékají se na šňůrku ve správných barevných kombinacích. Zkusím vám tedy zase jednou sdělit cosi nesdělitelného, a sice svědectví o andělech a setkání s jejich váženou prostřednicí.

Když jsem znovu objevil Anděly v mých vlasech, knížku, kterou jsem již jednou kdysi otevřel, ale nedočetl dál než za desátou stránku, cítil jsem, že je to pomoc, hmatatelná pomoc od andělů a tentokrát jsem ji objevil ve správný čas. Poslouchal jsem ji ve formě audio knihy, kterou načetla herečka, slečna s cituplným hlasem, na němž bylo znát, že dobře rozumí tomu, co čte. Lorna vylíčila, jak velkými těžkostmi procházela, přičemž mnohé z nich jsou mi důvěrně známé. Cítil jsem tolik lítosti nad jejím osudem, že jsem jí chtěl dát lásku za všechny, kdo to v jistých chvílích neuměli, chtěl jsem být schopen vynahradit jí každý okamžik bolesti. Postupně jsem se dozvídal, jak moc mohou andělé pomáhat, k jakým zázrakům může dojít, když jim člověk dovolí, aby mu ukázali, kudy vede cesta. Pomalinku, zlehka jsem si vzpomínal, jak mně samotnému párkrát pomohli ohromujícím způsobem, například když jsem se jednoho chladivého večera dočista ztratil v Kladně. Řekl jsem si tehdy, že zkusím poprosit anděly o pomoc a vyzkouším si, jestli to funguje. Jen asi půl minuty na to šel tzv. náhodou někdo kolem a byly to velice vstřícné slečny, které mě dovedly skoro až domů. Chci podotknout, že do té doby jsem tam bloudil sám jak trubka aspoŇ deset minut.

Lorna se se všemi těžkostmi vypořádala neuvěřitelně odolně a láskyplně, což mi dodávalo obrovskou sílu. Lorna, její kniha a andělé mě skoro držely při životě v době, kdy jsem byl tak zasažený rozchodem s milovanou bytostí, že jsem toužil po smrti jako po jediném domnělém vysvobození. Vzpomínám, jak jsem ležel v posteli v pokoji, plném nepořádku, protože jsem už věci házel hala bala na zem. Usilovně jsem na netu pátral po způsobech, jak se rychle a bezbolestně zabít. Nedařilo se mi najít nic dost schůdného a bolesti jsem se bál, tak jsem uvažoval o tom, že půjdu spát s mikroténovým pytlíkem na hlavě a ve spánku se udusím. Pak jsem si zase vzpomněl na to, co jsem ztratil, a popadl mě dlouhý záchvat pláče, spojený s úpěnlivými prosbami o pomoc… pomoc od kohokoliv, čehokoliv… za cokoliv… Objevovaly se jiné důvody k pláči, třeba představa, jak moc bych ublížil svým blízkým, kdybych opravdu zemřel. Pak se zpravidla octl v mé ruce nůž a přišel další boj s pudem sebezáchovy. "Říznout, neříznout?" V tomto naprostém pekle, které jsem si tak "odborně" stvořil, jsem nějak narazil na Anděly v mých vlasech a děly se věci. Na dlouhé chvíle jsem přestal myslet na svou bolest a začala se pozvolna objevovat nová naděje. Už jsem nebyl sám, už nebyl jen prázdný pokoj, cizí město a stovky kilometrů mezi mnou a přáteli, byli jsme já, Lorna a její příběh. Zkoušel jsem znovu žádat o pomoc. Jednou jsem se vracel od Evulinky z léčebny a při nástupu do autobusu jsem prosil anděly, aby mě přivedli k holce, nádherné tělem i duší, která mi bude dělat společnost. Sedl jsem si mimořádně úplně dozadu, kde bylo docela prázdno. Cítil jsem, že se blíží něco krásného. V průběhu cesty jsem několika náhodnými dotyky zjistil, že přede mnou sedí slečna. Zkusil jsem vycítit její energii, ale nebylo to třeba, protože ta slečna zářila jako tichá, něžná hvězda. Měla tak krásné vlasy na dotyk, že to překonalo dokonce i Evulinku, což podle mých výpočtů nemělo být možné. Sebral jsem odvahu a popošel k ní. Oslovil jsem jí a zeptal se, jestli si k ní můžu přisednout, že bych potřeboval vedle někoho být. Vám, svým čtenářům nemusím vysvětlovat, že to bylo to nejodvážnější, co jsem do té doby udělal. Ona souhlasila a moc pěkně se usmála. Jeli jsme spolu z Kroměříže až do Zlína, povídali jsme si, smáli se a předávali si víc, než lze vysvětlit. Moje přání se dokonale splnilo. Byla překrásná vnitřně i navenek, byl bych se do ní zamiloval a taky jsem to udělal, ale jen tajně, protože jsem věděl, že má přítele. V tu chvíli jsem ale opravdu potřeboval jen konejšivou vzájemnost, sdílet s někým svůj život alespoň na chviličku. Byl to zázrak. A ta slečna asi nechápe, kolik mi toho dala. Ona ani neví, jak je krásná. Měl jsem ji na Facebooku a velice dlouho jsme plánovali setkání. Ona o to doopravdy nestála, a tak jsem ji nakonec nechal být. Jmenuje se Sabina.



Tato příhoda mě znovu naplno ujistila o tom, kolik pomoci máme každý den nadosah. Jak jsem dočítal tu knížku, toužil jsem se s Lornou setkat a smět ji obejmout. Myslíte si, že mě napadlo, že se mi to opravdu splní? Jasně, že ne. Tím větší byl můj tzv. pozitivní šok, když jsem se dozvěděl, že Lorna přijede do Prahy. Hned jsem pátral na internetu, jak se dostat alespoň na autogramiádu, pokud ne přímo na přednášku. Samozřejmě, že lístky byly beznadějně vyprodané, ale i přes svoje zvyklosti jsem neztrácel naději, protože jsem věděl, že se s Lornou prostě musím setkat, přes to nejel vlak, natož aby přesto šel kůň. Na stránkách věnovaných Lorně jsem našel sdělení od slečny, která chtěla prodat jednu vstupenku na přednášku. Myslel jsem, že už bude pozdě, ale přece jen jsem jí napsal. Jak jsem byl překvapený, když odepsala, že vstupenku stále nabízí. Byla to neuvěřitelná souhra, protože jsem se o té přednášce dozvěděl jen chvilku předtím, než ta slečna dala na stránky tu nabídku. A krátce po mně se o vstupenku přihlásila ještě jiná paní… no zkrátka, andělé mě tam přímo pozvali, měl jsem tam být.



V den přednášky jsem měl hodně náročných prohlídek na výstavě a byl jsem nevyspalý Proto když jsem se vydal do Lucerny, kde se přednáška konala, necítil jsem nic zvláštního kromě velké únavy. Ale krátce před začátkem akce se stala zvláštní věc. Zalila mě andělská energie ze všech stran, cítil jsem přítomnost mnoha andělů, jako by nás chtěli pohladit za to, že jsme udělali tak užitečnou věc a přišli jsme. Když jsem pak už seděl v sále a moje nadšené očekávání se stupňovalo, všiml jsem si něžné slečny vedle sebe. Párkrát jsme spolu i promluvili a mě zasáhl přímo doprostřed srdce její hlas, který byl prostý jakýchkoli falší, jakéhokoli napětí… jen soucit s mým handicapem a prostá něha, v srdci již pohodlěn usazená. Když vykládala svému příteli, že potkala Lornu na toaletách, cítil jsem v jejím smíchu, že umí prožívat radost v dětské plnosti.

Chvíli na to už mezi nás přišla Lorna. Hlavou mi běžely myšlenky: "tak se to opravdu stalo, ona je tady…" Překvapil mě zvuk jejího hlasu a ničím nerušená dobrota, kterou prožívala bezvýhradně, bez podmínek. Trochu jsem přemýšlel nad tím, že jsem nečekal, že je to taková... skoro babička, přestože působí velice vitálně a zdravě. Asi uprostřed jejího povídání jsem měl neuvěřitelně intenzivní zážitek, který mě skoro vyděsil. Andělská energie působila ve mně takovou silou, že jsem ztrácel pojem o prostoru a času. Bylo mi, jakoby se tělo roztékalo a hýbalo se. Musel jsem si několikrát sáhnout na nohy, protože jsem opravdu nevěděl, jestli sedím rovně nebo se celý svíjím a zase natahuju. Měl jsem strach, že omdlím, dokonce mě napadlo, že možná umírám a trošku jsem si to přál, takhle lehko vyklouznout ze svého života. :D Musel jsem z hluboka dýchat a dát si ruku na srdce, abych zase pozvolna získal tvar. Pochopil jsem, že to bylo velice silné léčení a byl jsem za ně moc vděčný. Znám takové stavy z reiki, ale ani zdaleka tak silné.

Lorna povídala mnoho nesmírně zajímavých věcí, které mi, jedna po druhé, připomínaly to, co v hloubi duše dobře vím a mockrát jsem to někomu sám sdělil, ale pro sebe jsem to musel znovu objevit. Velice se mě dotklo, když povdíala o tom, že člověk musí umět odpočívat a neměl by všechen svůj čas věnovat práci. A povídání o tom, jak moc je potřeba, abychom si vážili planety Země a pečovali o ni. A spoustu dalších věcí mi připomněla, ale nemá moc smysl to tady teď opakovat. Celý program byl zakončen požehnáním s pomocí andělů pro každého účastníka zvlášť. Bylo nepopsatelně životodárné, když mě Lorna objala a šeptala modlitbu. Byl to tak šťastný okamžik, plný nesmírné úcty a porozumění. Dotýkala se mých očí a hladila mě. Ještě nikdy jsem od nikoho necítil tak vroucnou univerzální lásku, bez náznaku jakéhokoliv negativního programu… její srdce je široce otevřené. Ve všech těch pocitech, slitých do jednoho víru, jsem vyslal naléhavý neslyšný pláč, spontánní svěření tajemství všeho trápení, co mám za sebou. Mám pocit, že to cítila. Utěšovala mě, jako kdyby mě znala a prožila se mnou všechnu bolest. Cítil sjem se jako děťátko v maminčině náručí.

Nevím, co přesně prováděla s mýma očima, když se jich dotýkala prsty, ale věřil jsem, že se děje něco silně léčivého. Potvrzoval to i pocit, že se mnou celá situace mává jako vítr rozvlní koruny stromů. Odcházel jsem od Lorno velmi pohnutý, očarován krásou a plačtivý, protože moje srdce se otevřelo. Připadám si jako někdo trochu jiný, velmi přehodnucuji svůj vztah k sobě, přemýšlím o své hodnotě ještě mnohem víc než doteď. Vím, že se měním, jen se těším na ty výsledky.

Děkuji, Lorno. Děkuji, andělští pomocníci a přátelé.

Dojatě váš

Luky
 


Komentáře

1 Lucie | E-mail | 16. dubna 2013 v 22:48 | Reagovat

Milý Luky, nemohu se ubránit slzám při čtení Tvého článku o Lorně, tak jako jsem se neubránila,když jsi dostával požehnání od Lorny a když se dotkla Tvých očí a vyslala k nim léčivou andělskou energii.Byl to jen soucit, co jsem cítila? V jednu chvíli jsem o Tebe měla strach, cítila jsem, že nejsi v pořádku, ale jsi veký bojovník a vše jsi  zvlád s pomocí andělů. Tvé články jsou nádherné a prosím anděly,ať vedou Tvé ruce k psaní. Děkuji Luky,že jsi.

2 Monika | 19. dubna 2013 v 19:26 | Reagovat

Ahoj Luki, ani nevíš, jak jsem, ráda, že si Lornu mohl poznat místo mě. Děkuji i za to, že jsi mě nazval slečnou, je to moc milé, protože jsem sice paní, ale možná to nešlo ani poznat. Tvůj článek je tak krásně napsaný, že věřím tomu, že tě vedla přímo andělská ruka. Máš ohromný talent na psaní, tak v tom pokračuj i nadále. Děkuji, že jsem se mohla stát součástí tvého života.

3 Inka | E-mail | 23. dubna 2013 v 7:51 | Reagovat

Aj mňa tvoj článok dojal k slzám, naozaj krásne píšeš. Som rada, že ťa poznám.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama