Den dvanáctý: Popíšu celý svůj den v heslech

2. dubna 2013 v 0:23 | Liánek |  Projekt 25 dní

No, vám se to řekne, popsat celý den, jenže já moc nevím, co o svém dni napsat. Můj den je zvláštní… v podstatě dokonale prázdný, ale přitom se na tu prázdnou bublinu stále snažím naházet cosi jako prožitky v naději, že ta bublina jednou praskne a s ní i můj pocit samoty a smutku. Ale zkusím přejít k těm heslům:

8:00 - budík, nechuť ke vstávání, naprostá

pak první myšlenka na hádě, pak na práci a pak na Evulinku… pak nevím kolikátá myšlenka na sex a to vše se zakončí vztekem a nutkáním k pláči

8:20 ku podivu vstávám a snažím se vzpomenout proč žít. Už vím, pro druhé… tak kde je to pitomý tričko… A kde je ten pitomej telefon a ta pitomá peněženka a kolik je těch pitomejch hodin…

V koupelně o půl deváté už začínám oživovat, sprcha je fajn věc.

8:40 - vylezl jsem z koupelny a vztekám se, že se zase nestihnu nasnídat, doma nic nemám a nestihnu obchod.

8:54 - vybíhám naštvaný, ospalý a hladový z domu

9:27 - Cože, já mám ještě tři minuty? Honem do Žabky… ale co si koupit… vegetariánskou mají jen bagetu, zelný salát a sladkosti… beru si horkou čokoládu, bagetu, salát a sladkosti… každý den

9:35 - příchod do práce a úmorná snaha překonat svůj mizerný stav. Strach, že půjdu jako první na prohlídku, přestože jsem ospalý, hladový a smutný.

10:00 - mám první prohlídku, ale těším se na lidi, moc. Jak je slyším vcházet do tmy, tak mě smutek přechází, a jakmile se zavřou dveře a začnu mluvit, jsem někdo jiný, jsem sám sebou a zamilovaný do návštěvníků. Sálá ze mě teplo, můj dotyk utěšuje ty, kteří se bojí, můj hlas poutá pozornost a uklidňuje…

10:30 - prohlídka je v plném proudu a já také. Jsem plný lásky a síly, celý jiskřím. Rozdávám se lidem a oni mi to štědře vracejí. Stávají se zase dětmi.

Zamilovávám se do nějaké nádherné návštěvnice.

10:53 - prohlídka se chýlí ke konci, nabízím lidem občerstvení a miluju, jak jsou celý uvolnění, rozesmátí a vláční. Máme ale omezený čas a ze všech stran stres… jsem ve zrychleném, ale naslouchajícím režimu.

11:00 - když stíhám, tak odvádím lidi ven ze tmy, občas se ozve potlesk a dnes mě taková čiperná babička objala… J)

Spěchám se najíst a napít, pár slov prohodím s kolegy a za chvíli další prohlídka. Honem se zase "nastartovat" a celé se to opakuje znovu, i když v úplně jiných barvách.

17:14 - únava a deprese, protože jsem málo pil a jedl nezdravě… vyřeším to dalším nezdravým jídlem a na další prohlídce to prostě překonám.

19:30 - balím si věci a přemýšlím, kde se najím.

20:40 - už sedím v tzv. vegančisku, (veganské restauraci) a objednávám si něco nového.

22:00 - jedu domů, ale už se mi nechce dělat ani krok.

23:00 - konečně ležím v posteli… "ať už mi dají všichni pokoj…" jen svléknu všechno oblečení a fláknu sebou na postel. Sáhnu po notebooku, podívám se na Facebook a nemám sílu něco psát. Depresivní myšlenky, smutné písničky, pláč a masturbace u zvláštního cituplného porna. Utvrzení v tom, že jsou stejně všechny holky bestie a já nestojím za nic, ale žít prostě musím.



Svou práci miluju, miluju lidi, miluju, jak se stávám tím, čím doopravdy jsem, když se je snažím potěšit a obdivuju sám sebe, že přežívám. A nejen přežívám, jsem opravdovým nositelem světla. Jen se divím jedné věci… jak to, že z nejhorší deprese vykřesám tolik lásky a radosti, jak to, že i v naprosté únavě, kdy mám pocit, že ani nevstanu, dokážu na prohlídkách sršet energií? Děje se něco zázračného. Skoro to nemůžu ovlivnit, stane se to samo. Vím, že ve chvíli, kdy se setkávám se svými návštěvníky, malá pozemská existence ustupuje a vládu přebírá to, co jsem doopravdy. Děkuji za to požehnání.

Na druhou stranu žiju příšerným životním stylem a ničím sám sebe. Děsí mě jen, že mi to nejde zastavit, nevím proč se mám snažit. Sžírá mě až neosobní smutek a neumím nic víc než se s ním rvát… každý den znova.

unaveně, ale s nadějí váš

Luky
 


Komentáře

1 Had | 2. dubna 2013 v 0:44 | Reagovat

Krásně napsáno jako vždycky...:) Rvát se smutkem se umíš opravdu dobře a věřím tomu, že brzo ho přepereš úplně...;) :*

2 lucie | E-mail | 2. dubna 2013 v 12:20 | Reagovat

Luky zase tak nedherně napsáno, jsi velmi silná osobnost a obdivuji Tě, jak vše zvládáš,Ty to dokážeš,je to cítit z Tvých článků. Držím Ti palce.

3 verinka | E-mail | 3. dubna 2013 v 11:29 | Reagovat

Holky jsou nádherné Boží bytosti. Chápu však, že je porno zobrazuje jinak. :(

4 Liánek | 3. dubna 2013 v 12:15 | Reagovat

Ne ne, nejde o porno, ale o to, že mě odmítá jedna holka za druhou, a tak mám sklon se zlobit na všechny holky, i když vím, že si to nezaslouží. Porno je zobrazuje jinak, ale tohle je vlastně porno/neporno, kde se ženám ponechává veškerá úcta a přirozenost... když už jsem to tady zmínil. :[

5 verinka | E-mail | 3. dubna 2013 v 13:20 | Reagovat

Já porno nesnáším.

Jinak- četla jsem takovou zajímavou myšlenku, ale nevím, jestli ji budu umět přesně říct- jakože si někdy muži myslí, že žena touží po tom, aby byla smyslem jeho života. Ale ve skutečnosti je to tak, že "být smyslem něčího života" ženu začne svazovat a nudit, protože ona samu sebe už zná. To, co si přeje je, aby ji vzal s sebou do nějakého většího dobrodružství. Do něčeho, co ji bude přesahovat.

6 verinka | E-mail | 3. dubna 2013 v 15:38 | Reagovat

ps snad jsem se tě nějak nedotkla tím, co jsem napsala..nemyslela jsem to zle. Někdy nedovedu poznat, jak působí věty, které napíšu.

7 Liánek | 3. dubna 2013 v 19:32 | Reagovat

Intenzivně jsem žil oběma snahami, o nichž píšeš, bylo to nakonec málo. Ale svět je přece plný holek, že? Některá mě jistě ocení, dokonce snad přestanu slýchat tu větu: "víš, já tě mám strašně ráda, ale jako kamaráda..." checht...

8 Liánek | 3. dubna 2013 v 19:34 | Reagovat

p.s. to porno, o němž mluvíš, taky nesnáším a je mi z něj zle.

9 verinka | E-mail | 3. dubna 2013 v 20:07 | Reagovat

Věřím, že ano.
Luky, to, co tě stahuje dolů, jsou ty "andělské bytosti a jiné příšery." :( Dost dolů na to, aby ti bylo zle, ale ne zase úplně,to abys stále věřil v jejich čarovnou sílu a obdarování, které ti dávají.
Promiň, máš pravdu, ať si každý věří, čemu chce.. jen mě to prostě drásá, když to vidím a nejen na tvém životě :(

10 Liánek | 3. dubna 2013 v 20:19 | Reagovat

[9]: Jsi moc hodná, vím, že mi chceš pomoct. Pokud jde o andělské bytosti, tak s tebou nesouhlasím, ale posílám ti pusu. Děkuju. :*

11 verinka | E-mail | 3. dubna 2013 v 21:07 | Reagovat

[10]:Děkuju ti za to, že víš.
Někdy se tak špatně hledají slova pro to, co chce člověk sdělit a stejně to často vyzní jinak, než to bylo zamýšleno.
Tak taky děkuju.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama