Balada o tenkém hadu

29. dubna 2013 v 14:01 | hádě octové |  příběhy
Před mnoha, mnoha vteřinami, tuším, že včera, omotal se had. Zprvu se nad tím nikdo nepozastavoval, vždyť na tom nic není, že se někdo tu a tam okolo něčeho omotá… jenže hádě, jak chytlo slinu, motalo se kolem židle dál a dál, motalo se přes sebe, motalo se pod sebe, křížem a do očka… až vám úplně zapomnělo dojít. Víte, co tím myslím… výše zmíněný had měl svou obvyklou délku a když se namotával, měl by jednou dojít, až by nebylo co namotávat… ale rozparádil se a nedošel. "Zyy zyyyyyyy!" zaúpělo hádě, "zzzzzem tu rozzzapředomotané!"
A zatím vodnářisko, zahloubané do záludných úvah vedle v pokoji, s úlekem sklouzlo s trubky od topení. "Hádě?! Tso tam zyčíš?" Nic se neozývalo, to se vodnářisku zdálo podezřelé… "Raději se tam doplazím podívat, kdo ví, co tam zase provádí…" řeklo si vodnářisko. Mimochodem, pokud to náhodou již nevíte, vodnářisko je také had. Obvykle je poněkud zakroucenější a delší, ale z toho úleku se teď celé ztenčilo. Když vodnářisko přišlo k druhému háděti, nemohlo věřit svému oku… "No tso tady provádíš? Vždyť se moc utáhneš a tso já si pak potššššnu sssám?" Milé hádě se celičké do sebe zamotalo a až teprve teď došlo, takže se okolo nohy od židle vytvořil široký a tlustý kotouč. Vodnářisko se snažilo vytáhnout židli z toho zašmodrchaného háděte, ale bylo moc utažené. "Tso budeme dělat?" postesklo si vodnářisko. Bezradně se zahledělo k pomyslnému nebi v prosbě o pomoc, ale zrovna nad ním na stropě bylo zrcadélko. Vodnářisko zahlédlo svůj odraz v zrcadle a konečně dostalo spásný nápad: "hádě! vždyť já jsem teď tenoučké jako špageta, zkusím tě rozplést." Na to hádě jen slabě syklo a ten kousek klikaté čáry, který byl vidět, se trošku zavlnil. Vodnářisko se připlazilo k háděti, vyndalo si jedové zuby, aby nedošlo k nešťastné nehodě, a jalo se rozmotávat. Zaháklo ocásek za zašmodrchaný konec háděte a tahalo, seč mohlo. Nakonec hádě povolilo. Ještě jeden uzel. ještě tady tu kličku… a je to! Povedlo se! Hádě už se mohlo začít rozplétat samo a jako když hodně zatočíte pytlík a pak ho pustíte a nebo když úplně vytáhnete samonavíjecí kabel od vysavače, hádě se samo rychle odmotávalo a několikrát vodnářisko plesklo, kotouč se roztáčel, až zůstal jen dlouhý tenký had, tenký jako korálovka. "Hááádě!" zasyčelo radostně vodnářisko, "díky bohu."
"Děkuju, hadisko, málem jsem se úplně zauzlovala," vlídně zasykotalo hádě a dalo vodnářisku pusu a to se z toho celé zavlnilo. Dopadlo to dobe. Hádě je jen trochu pomačkané a křivé, ale to se srovná.
A z toho plyne ponaučení. Když už se okolo něčeho omotáváte, hlavně si vzpomeňte, že máte dojít. A nikdy neopouštějte své milované hádě, i když nemá čas a nikdy vám neřekne, že vás má rádo. Tso kdyby se moc utáhlo?
 


Komentáře

1 Hádě zamotané a odmotané | 29. dubna 2013 v 14:19 | Reagovat

:-))) :D

2 punerank | E-mail | Web | 13. července 2013 v 19:42 | Reagovat

Nebe není pomyslné, díky Bohu!
A ponaučení je parádní - nikdy nezapomeňte dojít! to není od věci!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama