Březen 2013

Den jedenáctý: Nastavím svůj přehrávač na náhodný výběr a napíšu prvních 10 písniček

21. března 2013 v 21:57 | Luky |  Projekt 25 dní

Bratři Ebenové: Houpám se
Celine Dion: Right next to the right one
the Beatles: Penny Lane
muzikál Dracula: Předehra
Elton John: Your song
Kristina: Horehronie
Owlcity: Fireflies
Regina spektor: Love affair
Xindl X: Zlato
Maroon5: This love

Den desátý: v co věřím

20. března 2013 v 23:45 | Luky |  Projekt 25 dní

V co věřím?

Jsem velmi opatrný, pokud jde o vytváření názorů, tedy často opakovaných myšlenek. Můžete si totiž vybrat jakoukoli myšlenku a prostým opakováním se pro vás začne stávat pravdou a časem pro ni najdete důkazy i kolem sebe. Je Země placatá? Že je to blbost? Ale lidé v to věřili. Je Slunce samým středem vesmíru, okolo něhož se všechno točí? A proč by se tomu nedalo věřit, vždyť to tak docela vypadá, když to tak chcete vidět, nebo ne? Proto vám řeknu tohle:
nevěřím, ale vím, že jsem láska a vy jste láska a všechno je láska. Všichni jsme stvořeni z jednoho zdroje, patříme k sobě jako skládačka, jsme vlnky oceánu. Vím, že existují andělé a přírodní bytosti, ale neptejte se mě, jak vypadají a jak se jmenují… já to nevím a velmi se zdráhám to zjišťovat. Jsou to prostě záchvěvy energie, kterým my dáváme vizuální podobu, abychom je snáze pochopili. Kdybych zkoumal, jak vypadají, mohl bych si "vytvořit názor". Lidé jsou pro mě v prvé řadě duchové, kteří dočasně obývají tělo, ale neptejte se mě na jejich minulé životy… mohl bych si je představit a udělat si na ně názor, místo abych je jen vnímal. Vím ale, že jsem duše, která se realizuje v mnoha životech, které se ve skutečnosti všechny odehrávají teď, jen nám, částečkám ducha v 3d se zdá, že jde o nějaký čas. Čas je pomůcka, nemůže být řeč o nějakém včera nebo zítra. Vím, že je možné vyléčit jakoukoliv nemoc silou vědomí, ale neptejte se mě, proč jsem ještě nenašel sílu hmatatelně zlepšit svůj zrak. Asi jsem prostě srab. Ale jednou to dokážu.
Byly doby, šťastnější doby, kdy jsem měl spoustu vizí a o nich jsem psal krásné články, chodil jsem na zahradu pomáhat sobě i rostlinkám, kamarádil jsem se se stromy, objevoval minulé životy a pracoval na svém uzdravení. Já se k tomu zase vrátím a už brzy. Je jedno, co si o tom myslíte, je mi jedno, jestli se vám nelíbím… já prostě jsem. A vy prostě jste. Tak prostě buďme, každý jiný, ale spolu.
podivně váš
Luky