Ocenění

25. prosince 2012 v 0:57 | hádě octové, ale bramborovějící |  Deník

Ahoj, ctěné čtenářstvo,
dnes jsou Vánoce… tedy alespoň se o tom mluví. Já je nemám, pokud tedy nepočítám bramborový salát a cukroví, které mi dala teta, což je jediný příznak Vánoc. Jsem ovšem vytrvalý žák, a tak se dnes trochu pocvičím v umění oceňování. Ocením to, co mě těší, poděkuji za to a tak budu tvořit něco pěkného. Už se těším, jak se to v mém životě projeví.

Oceňuji kocoura Mikytiho. To je takové tlusté kocouřisko, co se na mě vždy těší a jakmile přijdu k mamce, hned v zápětí přiběhne a mazlí se. Oceňuji teplou postel, v níž zrovna teď ležím. Oceňuji internet a Facebook jmenovitě, protože i v těchto končinách jsem ve spojení s milovaným hádětem a svět je jakžtakž snesitelný. Oceňuji to, že mi dnes mamka řekla, že jsem hezký kluk. Nejspíš to říká jen proto, že mě chce potěšit, ale něco malinko na tom bude… aspoň to, že nejsem vyloženě k pozvracení, jak se mi často zdá. Chtěl bych se ale někomu líbit, to by byla nádhera. Vraťme se ale k oceňování… oceňuji, že mi to mamka řekla, a taky mě uklidňovala, že jednou budu mít hodnou holku, prý to cítí. Oceňuji to, že mamka vidí naději na zlepšení své finanční situace, která je daleko za hranicí zoufalství. Děkuji za to, že mě dnes moje nejstarší sestra pěkně a opravdově objala. To jsme nikdy neuměli, ne my dva. Děkuji za to, že mi kolega z práce poslal milé přání k Vánocům. Děkuji, že svět pokračuje a že pár lidí mi potvrdilo, že stále věří v pozitivní změnu. Děkuji za to, že na čt24.cz dnes byly skoro jen dobré zprávy. Děkuji za to, že Evulíček žije a bojuje.
No a to by stačilo. Děkuji, že bolest mých očí je dnes slabší. Dobré nocisko.
 


Komentáře

1 Auril | Web | 25. prosince 2012 v 13:00 | Reagovat

Jj je potřeba ocenit maličkosti, dík, že jsi mi to připomněl.

2 Amelie | Web | 30. ledna 2013 v 3:20 | Reagovat

Díky Bohu za tvou dobrou maminku, ale díky BOHU i za TEBE.

3 Liánek | Web | 30. ledna 2013 v 3:33 | Reagovat

[2]: Milá Amelie, já dnes v noci žasnu. Stále jsem se divil, proč mi maily s komentáři přibývají málem geometrickou řadou, celou dobu jsem je hledal jen u nejnovějšího článku a ony zatím přibývaly všude. Jsem ti vděčný za tolik komentářů, za tolik milých slov. Přiměla jsi mě k tomu, abych si začal číst celý svůj blog od začátku, abych se podíval, co jsem to vlastně všechno napsal. Co je ale naprosto báječné, že jsi byla na mojí prohlídce na Neviditelné výstavě. Pokud si dobře pamatuji, kromě Elišky jsi u nás byla i s třináctiletou Šárkou, která si vypůjčila plyšáčka, aby jí chránil a dodával odvahu. Často jsem na vás vzpomínal a vyprávěl jsem o vás každému, kdo mě byl ochoten poslouchat. O to víc mě pak potěšil Eliščin komentář. Moc jsem si přál nějak se s ní skontaktovat... a najednou mi blog prohlíží její maminka. :D Ale prosím tě, jak jsi tedy mohla objevit můj blog, když nemáš odkaz ode mě? To mě moc zajímá. Na Facebooku mě najdeš tady: http://facebook.com/lukas.vamos/. Těším se. :)

4 Amelie | Web | 31. ledna 2013 v 3:44 | Reagovat

Vyprávěl jsi o nás? To je hezké, že jsme tě nějak zaujaly. I my na TEBE často myslíme a vzpomínáme na nádhernou výstavu. Byl to nezapomenutelný zážitek. A jsem vděčná Davidovi za to, že na tebe dal odkaz na jeho blogu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama