Nečekaný vzkaz od andělů

13. září 2012 v 23:32 | hádě octové |  Deník

Ahoj, človíčci a roztodivné bytosti mnoha tvarů,
je tu opět váš podivný společník, cestovatel v čase, pomatený kněz, neposedná květina a vodnářsky modrý delfín k tomu. Protože cítím, že marním svůj drahocenný život a můj stav je tak jako tak neúnosný, rozhodl jsem se použít reiki. Málem bych zapomněl, že mám zasvěcení do druhého stupně. Musel jsem si připomenout, jak vypadá symbol pro emocionální léčení, takže jsem vyštrachal papíry a pořádně jsem si ten symbol prohlédl. Kamarád mi ho při zasvěcování vyryl tužkou tak, že je cítit prstem. Ovšem, není už cítit tak dobře, takže to byla trochu potíž. Docela jsem se u toho vztekal. Pak jsem ale ten obrazec pochopil a použil jej. Ihned jsem pocítil proudění v celém těle, ale nejzřetelněji v levé ruce. Je to pocit, jakoby vám žilami proudilo něco elektrického, skoro chladivého. A jak to tak proudí, je mi stále líp a líp. Takže dokonce můžu psát docela uvolněně a nechat slova proudit, jak se jim zlíbí. Ostatně, tak to mají nejraději…

A teď něco o mých současných dnech. Dny prostě proudí. Bohužel proudí pomalu a připomínají prázdnou nádobu, do které každé ráno nějak podivně zapadnu a trvá, než vylezu ven. Pořád prázdnota a nuda a v pozadí veliký smutek, který jsem odstřihl a nechal ho, ať se bezcílně vznáší nad silnicí jako obláček prachu. Je odstřižený od příčiny. Protože pořád nechtěl zmizet a mě už nebavilo stále jen brečet a potácet se jako ve snách, přestal jsem řešit to, co mě trápí v naději, že to nějak přestane. Navíc bych se sebou už měl něco dělat, lidi očekávají, že už bude všechno dobré. A mají pravdu, nemůžu se v tom do nekonečna plácat. Jenže ono se to neřeší, bohužel. Pořád je mi tak smutno, že na to nestačí slova. I když to vypláču, tak se to druhý den vrátí znovu. A já se ptám proč? A hned mi přichází odpověď: "JE TI STÁLE SMUTNO, PROTOŽE SE NEDOKÁŽEŠ ODPOUTAT OD MINULOSTI. Opustil jsi jeden výsek reality, skončila kapitola, ale ty se s tím nechceš smířit. Stále se snažíš obrátit listy v knize, abys ses vrátil k Evulce, do toho šťastného období. To ale nejde a tebe bolí právě ten odpor, který kladeš. Zkus si jen na moment připustit, že by to všechno, co se stalo, mohlo mít skutečně dobrý důvod. Ale nemyslím jen dobrý z hlediska duchovního vývoje, myslím skutečně dobrý pro tebe. Co když váš vztah byl nemocný a jediný způsob, jak jsme ti mohli pomoct, bylo přetrhnout pouto? Byl to možná jediný způsob, jak tě vrátit tobě samému, jak tě nasměrovat zpět na cestu. Přemýšlej o této možnosti. Nech na sebe působit tato slova a buď k sobě upřímný. Mohu ti slíbit jednu věc. Jakmile přijmeš, co se stalo, a přestaneš se snažit plout proti proudu, bolest přestane. Čekají na tebe doopravdy zázračné věci. Otevírá se před tebou celý nový svět, veliká kapitola, plná zajímavých podkapitolek. Poděkuj za to, co jsi s Evulkou zažil, poděkuj a těš se na to, co přichází. Je to už skoro za rohem, jen to nech přijít. Tvoji andělé."
|
Tak to vidíte. Člověk si jen tak v poklidu žvaní a najednou z toho vyleze nečekaný vzkaz od andělů. Ale moc milý a moc poučný. Přemýšlím o tomhle sdělení celý večer. Najednou se mi zdá, že to můžu zvládnout. Dokážu to brát jako změnu k lepšímu, jako přehození výhybky, které bylo nutné, abych dojel tam, kam dojet chci. Děkuji vám, milí andílci.

Večer měl šťastné pokračování. Dlouho jsme si povídali s novou moc fajn kamarádkou, která bydlí v pokoji naproti, se Sabčou. Jsem šťastný, kdykoli si povídáme. A pak jsem si konečně popovídal s holkou, která je Sabčina spolubydlící. :D Už pár dnů se snažím s ní nějak setkat a seznámit se a teď se to povedlo. Je moc fajn a zajímavá. Bože, já miluju lidi. Miliju poznávání nových lidí a poznávání jejich vnitřních světů. Chci se do nich ponořit, rozhlédnout se po jejich duši jako po krajině, nadýchat se jejich vzduchu, napít se jejich emocí jako z pramene, vejít po špičkách do třináctých komnat, posadit se do kouta a nehnutě naslouchat. Rád si čtu v lidech jako v knize. Děkuji za to, že jsem tak vnímavý. Je to dar nevýslovné ceny.
Dobré nocisko.
podivně váš
Luky
 


Komentáře

1 Mirka | 14. září 2012 v 6:16 | Reagovat

Ahoj, skončila ti jedna životní etapa a další přijdou. Žij svůj život a měj ho rád takový, jaký je. Je pěkný, krásný, milý, těžký, snad všechno, co si člověk vůbec může představit, ale je náš!!!

2 Lucerna | Web | 16. září 2012 v 13:33 | Reagovat

Rad citas v ludoch? Nebezpecne hobby :)
Clovek nepozna dobre sam seba, nie este aby dokazal pochopit svet niekoho ineho.

3 hádě | E-mail | 16. září 2012 v 15:26 | Reagovat

No, já vím... je to nebespečné, člověk se může šeredně splést. Ale snažím se lidi chápat z dobrého úmyslu. Jednak proto, že mě lidi prostě fascinují, a potom hlavně proto, abych jim pak mohl pomoct.

4 Barbara | Web | 18. září 2012 v 12:51 | Reagovat

Úžasné.

5 Inka | E-mail | Web | 26. září 2012 v 10:21 | Reagovat

No vidíš... nie si sám, vždy ťa niekto počúva, Michael a aj ostatní dávajú na teba pozor. takže sa neboj. Maj rád ľudí, ale nezabúdaj mať rád aj seba. O tom to je.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama