Den druhý

25. srpna 2012 v 11:48 | hádě řepné |  V Praze už jsem, teď by mohlo přijít to blaho
Hlásím se ze svého nového prozatímního domova V Zahradách. Večer jsem byl patřičně vylekaný a o moc lepší to zatím není. Posedával jsem na zahrádce s notebookem na klíně, (jak jinak), a volal o pomoc Zuzku, která naštěstí zrovna byla online. Trochu mě uklidnila. Jsem moc rád, že tu jsem, ale je jasné, že to bydlení není nic moc a je dočasné. Předně mi tu strašně chybí soukromí. Už je to dlouho, co jsem odešel z intru, už jsem odvykl tomu zvláštnímu režimu, kdy nemáte chvilku soukromí a vstáváte tehdy, kdy vstane první spolubydlící z pokoje. Mám tu taky příliš málo prostoru - jen postel, maličkou poličku, kterou jsem hned obsadil vázou od Evulinky a kamínky ze Zlína, skleněný stůl zvláštního tvaru a kousek skříně, který mi milosrdně uvolnili spolubydlící. Naštěstí jsem si mohl vyměnit postel a mám teď válendu s úložným prostorem, tam se dá taky leccos nacpat. No, jsem zvědavý, jak naložím s těmi hromadami věcí. Dnes ráno jsem chtěl jít na zahradu meditovat, abych se trochu uklidnil, ale uklouzl jsem na mokrých schodech a sjel je celé po zadku. To bylo probuzeníčko... ještě teď mě děsně bolí zadek. :D Na meditaci už jsem neměl ani pomyšlení. Nevěděl jsem, co mám vlastně dělat, jak vůbec trávit den, tak jsem se jel ještě jednou najíst do místní, mnou a Klárkou oblíbené, pizzerie. Aspoň jsem se naučil cestu a zopakoval si, jak se dostat na tramvaj. To je úspěch. Teď jsem docela řepné, ale s obtimistickými vyhlídkami. Není to lehké, ale to začátky nebývají. Vím ale, že to zvládnu a vím, že tu mám být. Vlastně jsem dneska našel i malý obchod s potravinami, to se budehodit. Sice si nebudu moct vařit, protože v lednici je strašně málo místa a všude jinde taky, ale budu si tam chodit pro pečivo, ovoce a zeleninu.

Odpoledne jsem zajel k mamce podívat se, jak se má a vzít si další svoje věci. Nesmírně mě potěšilo, že dnes byla střízlivá. Ona má vážný problém s pitím, protože se trápí. Chtěl bych jí pomoct. Včera to bylo po dlouhé době, co byla takhle v pohodě. Andílci, ochraňujte jí, prosím.

Jsem rád, že sem můžu psát svoje zážitky. Pomáhá mi to a hlavně budu rád, když si to přečte někdo z mých přátel, aby měl přehled, co se mnou je.
unaveně váš
Luky
 


Komentáře

1 Had | 25. srpna 2012 v 19:22 | Reagovat

držím palce ;))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama