"Pánové, stonejte svou povinnost" aneb hhahahaaaaaapša!

29. července 2012 v 23:00 | hádě řepné |  Deník
Tož, vy čtenářiska, hlásí se vám hádě zlínské, které už brzy bude zase pražské. A napočest krásného města ZLína jsem pro jednou použil slovo tož, tak moc si ho vážím. :D Jinak nemám rád nářečí, vlastně jsem na ně alergický a nevím ani proč. Mám rád spisovnou Češtinu, u níž mám pocit, že vytváří čistší energii. Jen si zkuste porovnat pocity z těchto dvou vět:
1) Mistře Mozarte, jsem překvapen touto nad očekávání vstřícnou atmosférou, měl jsem totiž od poslední návštěvy poněkud obavy, jak budeme v Praze přijati.
2) Pane Mozart, sem docela překvapenej, jak nás tady ty lidi uvítali tak v pohodě, to sem fak nečekal, vod poslední návštěvy sem měl docela vítr, jak nás na tý Moravě budou brát.
A nebo tyhle věty:
1) Vod rána vod vosmi tady na tebe čekám a pozoruju támdle ty růžoví, vypasený slony, jak se pokoušej přelejzat ten shnilej plot.
2) Od rána od osmi tady na tebe čekám a pozoruji támhle ty růžové, vypasené slony, jak se pokoušejí přelézat ten shnilý plot.

Nevím, jak vy, ale já mám lepší pocit z té spisovné češtiny a to jsem nevymyslel zrovna křiklavé příklady. Na druhou stranu jsem rozenej KladeŇák a štrnác let sem strávil na intru v Praze, takže je pro mě přirozenější mluvit nespisovně a prznit Češtinu. Zkoušim mluvit spisovně před rodinou, když přijedu na návštěvu, ale hrozně se stydim, takže řeknu maximálně pár správnejch koncovek přídavnejch men. Abych se ale vrátil ke Zlínu... Tady se mluví skoro spisovně, údajně nejspisovněji v Česku. Ze začátku mi to dělalo docela problémy, protože moje Pražština, (přitom zdaleka ne tak hrozná, jak by mohla být), lidem citelně vadila. Například u Evulky doma jsem se styděl něco říct, protože jsem měl pocit, že to všem drnčí v uších a je to jaksi... nepatřičné. Jakoby samotná energie mých slov narážela do kolektivního vědomí a srazila se tam se všemi těmi správnými koncovkami a zavlekla tam jakousi "nákazu" slov jako "hele" a "viď". A to mohli být rádi, že neříkám "véď", jako někteří kladeŇáci. :D Monča na to byla přímo alergická a pořád mě opravovala a i Evulka se později přiznala, že jí to vadí. Tak jsem začal mluvit spisovně. (Mimochodem další případ, kdy jsem se podřídil Evulce a pokusil se nebýt sám sebou, abych se jí zavděčil, přestože mě o to nežádala.) Ale taky se mi ta spisovná řeč líbí. Tím valašským nářečím, trochu prosakujícím do Evulčiny domácnosti, bych ale nemluvil ani za nic, i když se mi zdá ku podivu docela milé. Třeba slovo sněh se mi zdá docela milé. Nějak v tom cítím větší úctu nebo respekt vůči přírodě. Nikdy byste mě ale nedonutili říkat někomu ogaro... brrr...hrůza.

No, co ještě říct... Zlín je město krásné, ale už to tu nemůžu vystát. Chci už bydlet v Praze. V září se stěhuju, jen ještě není jasné kam. Ale někam určitě. Zatím už třetí den ležím v posteli a snažím se v potu tváře uzdravit z nachlazení. Tak mi držte palce, ať je to brzy a můžu zase za hádětem.
podivně váš
Luky
 


Komentáře

1 punerank | E-mail | Web | 30. ledna 2013 v 22:34 | Reagovat

V těch nespisovných větách hodně chybělo vole nebo voe! nevím jak zlín, ale valaši mluví parádně, ráda je poslouchám. občas jedem do Karolinky za známýma a ogaři tam piů góřu a borku a pak se málem utopí v řece, což jim nezávidím. ale je prima jejich dialekt!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama