Budu se stěhovat

2. června 2012 v 19:12 | hádě bramborové |  Deník
ale kam?... Bydlím ve Zlíně už rok a tři čtvrtě. Včera jsem žasl, když jsem to počítal... Uteklo to fakt rychle. Přistěhoval jsem se proto, abych mohl být nablízku své životní lásce. Původně jsem za ní dojížděl z Kladna, což je nebetyčně daleko. Byl to nádherný čas, nejnádhernější v životě. Ale protože o něm teď musím mluvit v minulém čase, stane se pravděpodobně minulostí i můj pobyt ve Zlíně. Připadám si tu jako ve vakuu. Všichni moji milovaní jsou bolestně daleko. Nemám tu skoro žádné přátele a těch pár, co tu je, zase nemá čas. takže na to kašlu a zabalím to. Nic jiného mi stejně nezbývá. Mám strach z dalšího stěhování, protože se nedokážu rozhodnout, kam jít. Možností je hned několik:

Plán A: hádě

Hádě pražské je milovaný kříženec dvojčete s nejbáječnější kamarádkou, jakou si kdo může přát. Chci jí být nablízku, trávit s ní čas, být jí nadosah. Unavuje mě ta několikasetkilometrová propast mezi námi. Praha je na jednu stranu odporné město, plné výfukových plynů a lhostejných lidí, ale na druhou stranu je překrásná. Je to centrum dění, pořád se tam něco odehrává. V některých místech je úžasná energie, obzvlášť v noci. Trávil jsem tam asi čtrnáct let na různých intrech, od školky až do maturity. Jsou tam i další blízcí jako třeba Tropinka, Ela, Katka, Monča, Leonka nebo Sigrid, bývalí spolužáci, pár bezva lidí z tyfloturystického oddílu, které znám z dětství... a o kousek dál, v Kladně mám maminku, tři mladší sestřičky, tetu, strejdy, bratrance, sestřenku a jejich kočky a psy. :D S mou rodinou se sice musí opatrně, i když ji mám moc rád, ale přecejen je mezi námi obrovská vzdálenost.

PLán B: ach to kááně

V Brně je káně. A kde je káně, tam je jednak Matoni a jednak tam chci být já. :) A Je tam taky můj dávný nejlepší kamarád Luky, který se mnou sice vůbec nekomunikuje, ale snad by už na mě měl čas... Mám tam dvě Klárky, do obou jsem byl beznadějně zamilovaný, Fenzíka a další řádku fajn lidí. Nesmím zapomenout na Zuzku, která mi ze ZLína utekla do Znojma, již mám moc rád. Brno je ale taky velké město, začouzené a hlučné... ale je na tom v tomhle líp než Praha. Příští rok tam budu možná studovat, takže bych se tam už mohl zabydlet.

Plán c: zahraničí

Protože jsem šílené vodnářisko, napadlo mě, (a patřičně nadchlo), že bych mohl na půl roku odcestovat do zahraničí a pracovat tam jako masér. Je šance, že bych si tam vydělal hodně peněz a mohl bych konečně zaplatit svoje dluhy. Ryzika tohoto plánu ani nemusím popisovat. dalo by se to ale zvládnout. Když jsem se přestěhoval do Zlína, bylo to jako odejít do jiné země. Když jsem to zvládl tady, tak můžu i v rakousku, Irsku nebo v Itálii. Ale chci do Irska. Ne, do Itálie... ne, do Usa... :)))

plán d: dál se dusit ve vlastní šťávě a ve Zlíně

Přirozeně mám velký strach. Bojím se, že budu svého odchodu litovat. Mám tu nádherné bydlení, všude kolem je příroda, je tu čistý vzduch, hodní lidé... pár přátel tu přecejen mám, i když to jsou spíš takoví kamarádi. Není to žádné úžasné souznění. Ale mám tu jistotu a pohodlí. Mám krásný vztah s Evulčinou maminkou, je tu hodný svobodomyslný křesťan Petr, éterická keltská křehotinka Gil, srandovní neotřelý jogín Míla, laskavá pejsky milující Míša, fajn lidičky z masérského kurzu a další... budou mi moc chybět.

Tak vidíte, jaké je to dylema... Je tolik lidí, které mám rád a moc toužím být jim nablízku, jenže nejsou v jednom městě. Psaním tohoto článku si v tom všem dělám trochu pořádek, ale o moc jsem se nepohnul kupředu. Už se tím dost trápím, lámu si nad tím hlavu už pár týdnů. Zjišťuju, že je pro mě životně důležité být s přáteli. Chci být každému nablízku a se všemi se vidět co nejčastěji. Kdoví, jestli na mě ale vůbec budou mít čas, až se přestěhuju... asi ani nevědí, jak moc, moc jsou pro mě důležití. Jak se mám rozhodnout? Jak vůbec můžu někomu dát přednost? A co Evulinka... uvidím ji pak ještě někdy? Vzpomene si vůbec na mě? :(

podivně váš
Luky
 


Komentáře

1 mirunkaajenka | 4. června 2012 v 4:25 | Reagovat

Ahojky, ono nejde všecko najednou. Je moc milé, že jsi ten článeček napsal, je to výsledek tvého přemýšlení nad tím vším. Něco je minulostí, něco ale začne. Tady ti to všecko připomíná staré krásné časy, ale na ty budeš vzpomínat pořád, před tím neutečeš, ať už budeš kdekoliv. Uvidíš, však ono to asi přijde samo. Najednou ani nebudeš vědět jak, a bude to jasné. Třeba studium, a všecko. Přeju hodně štěstí v rozhodování a snad ještě víc pak, až vykročíš opět do neznámé, neprozkoumané krajiny.

2 Liánek | Web | 4. června 2012 v 15:30 | Reagovat

Děkujuu :)) moc si tvé rady vážím. Mluví z tebe skušenosti.

3 punerank | E-mail | Web | 29. ledna 2013 v 21:02 | Reagovat

to je variant, jen zírám, máš odvahu i nápady! ale stěhování vyřešeno, jen čtu pozadu! člověče, málem je ti ten svět malýýý!
Nedávno jsme řešili jenom jestli už jít z prahy nebo ještě počkat a dalo mi to zabrat. přitom nejspíš stačí ten krok rozhodnutí a pak už člověk prostě bojuje jak umí.

4 Amelie | Web | 30. ledna 2013 v 1:04 | Reagovat

Řeším podobné dilema - rozvod, stěhování ..ale KAM??? Se třema dětma, z toho dvěma autisty odmítajícími změny, si moc vyskakovat nemůžu. Ale člověk překoná i tohle. Jsou horší věci na světě než stěhování.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama